Vlak je zařízení o hmotnosti stovek tun a rychlosti až přes 100 km/h a je zapotřebí to mít na paměti
Bezpečnostní pravidla
Určitá opatrnost v souvislosti s vlaky je nutná už při čekání na vlak, při samotné jízdě vlakem a také v případě, kdy vlakem vůbec nejedete a jen se s ním potkáte.
Čekání na vlak
Při čekání na vlak se zbytečně nepohybujeme v kolejišti. I když náš vlak je ještě daleko, může stanicí projíždět jiný vlak, třeba rychlík nebo nákladní, nebo posunující lokomotiva. Jestliže pociťujete potřebu se strkat nebo prát s kamarády, nedělejte to v těsné blízkosti kolejí nebo na okraji nástupiště.
Hlášení nádražního rozhlasu „Nevstupujte do kolejiště, dokud vlak nezastaví“ neznamená, že se mají všichni okamžitě vrhnout do kolejiště, i když mnozí se tak chovají. Že něco dělají dospělí, nemusí ještě nutně znamenat, že je to správné.
Na nádraží, zejména na větších nádražích ve větších městech, se nedoporučuje nechávat zavazadla ležet bez dozoru, zejména když je ještě někdy budete potřebovat.
Dveře a okna
U některých vlaků se dveře otvírají a zavírají ručně, u jiných mají větší či menší míru centrálního ovládání. Nepokoušejte se otvírat dveře za jízdy, i když u některých vlaků to jde. Scénky z amerických akčních filmů jsou sice hezké, ale ve skutečnosti vyskočení nebo vypadnutí z vlaku za jízdy většinou končí špatně, zejména když rychlík zrovna míjí betonový sloup nebo jiný objekt. Při vystupování neotvírejte dveře před úplným zastavením vlaku. U vlaků, které nemají centrální zavírání, je vhodné po nastoupení a vystoupení, když za vámi už nikdo nejde, za sebou zavřít. Sice to není vaše povinnost, ale když průvodčí musí jít kolem celého vlaku zavřít dveře, je to zbytečné zdržování.
Nad oknem bývá nápis „Nenahýbejte se z oken“. Ten tam taky není zbytečně. Kolem trati jsou různé předměty, sloupy, stromy a podobně, a je zbytečné si nechat hned na začátku prázdnin urazit hlavu. Oblíbenou zábavou bývá trhání listů stromů z okna jedoucího vlaku. Možná že se vám dosud nic nestalo, ale v té rychlosti nevidíte, zda náhodou v tom listí na stromě není schován klacek, tyč nebo sloup. Koneckonců i obyčejné trny mohou být dost nepříjemné.
Z okna vlaku za jízdy nevyhazujeme předměty. Ani papíry a jiné odpadky, které znečišťují prostředí, ale zejména ne těžší věci, které mohou zranit nebo zabít člověka, který se může pohybovat v okolí trati.
Rozšířenou zábavou je také plivání z okna. To sice neohrožuje přímo na životě, ale je to hnusné a slušný člověk to nedělá. A kdyby o něco za vámi seděl někdo, kdo nemá rád zaplivaná okna, mohli byste přijít i k tomu úrazu.
Spolucestující
Většina spolucestujících ve vlaku jsou slušní lidé, ale mohou se tam vyskytnout i tací, kterým je lépe se vyhnout. V některých vlacích, zejména v některých rychlících na Slovensko, už byli okradeni nebo dokonce oloupeni i dospělí. Ve většině vlaků to tak hrozné není, ale i tak je zapotřebí jistá opatrnost. Zejména menší dítě by nemělo jezdit vlakem samo. Když už rodiče posílají malé dítě samotné někam na větší vzdálenost, měli by se pokusit domluvit například s průvodčím, aby na něj trošku dal pozor.
Při troše štěstí se to podaří. Jinak když už se dostanete do situace, že musíte cestovat sami, je bezpečnější nevyhledávat prázdné části vlaku, ale radši přisednout k nějakým slušně vypadajícím cestujícím, a to i za cenu, že třeba nebudete sedět u okna. Může být dobré zkusit si přisednout k nějaké rodině s dětmi zhruba stejně starými jako vy. Osamocené dítě v prázdném vagóně je snadným terčem pro špatné lidi.
Sice se nedá očekávat, že by mělo u sebe větší finanční částku, ale dneska má u sebe skoro každé dítě například mobil, který se zloději může hodit. Jsou i různé jiné důvody, proč by vás mohl ve vlaku (i jinde) někdo obtěžovat.
Hygiena
Během delší cesty vlakem je někdy zapotřebí si umýt ruce nebo použít WC. V této souvislosti je nutné počítat s tím, že v zimním období, tj. zhruba od října do března, ve většině vlaků neteče voda.
Proto při dlouhých cestách v zimě může být dobré kromě láhve s limonádou či Coca-colou mít také láhev s čistou vodou na umytí. Cestujete-li takzvaným motorákem, pak počítejte s tím, že v motorovém voze většinou voda teče, zatímco v nemotorovém přívěsu v zimě většinou ne.
Jestliže v létě cestujete na velkou vzdálenost vlakem EC nebo IC, pak je zapotřebí se pořádně obléknout, protože podle nějaké normy má být ve vlaku teplota v rozmezí 18-22°C, a právě u těchto klimatizovaných vlaků i v létě. Když se za horkého letního dne obléknete podle venkovního horka a pak sedíte několik hodin v klimatizovaném vlaku vychlazeném na 20°C, můžete docela nepříjemně prochladnout.
Železniční přejezdy
S vlakem nebo železniční tratí se můžete potkat, i když vlakem vůbec nejedete. Na železniční trať můžete narazit, když půjdete po silnici, lesní cestě i třeba jen tak po lese či po poli. Pokud jdete po silnici, bývá železniční přejezd opatřen světelnou signalizací nebo i závorami.
Rozhodně nevstupujte do kolejí, když svítí červené světlo nebo když závory jsou dole. Ta signalizace tam není pro srandu králíkům a mnoho lidí by vám o tom mohlo vyprávět, kdyby ještě byli naživu. Při svítícím červeném světle nevjíždějte na koleje ani na kole nebo autem. Když vás někdo dospělý poveze autem a vjede na koleje při červeném světle, tak pokud to přežijete, tak s ním už autem víckrát nejezděte.
Na polních a lesních cestách nebo u méně frekventovaných jednokolejných tratí nebývá signalizace, ale jen označení železničního přejezdu. V takovém případě je zapotřebí se před vstupem do kolejí pořádně rozhlédnout a zaposlouchat. Před takovými železničními přejezdy mají vlaky houkat, a v místech se špatnými rozhledovými poměry i omezit rychlost, takže když se pořádně rozhlédnete a když nevidíte přijíždět vlak ani neslyšíte jeho houkání, mělo by být možné bezpečně přejít. Ale u dvoukolejných tratí se nevrháme do kolejí hned po projetí vlaku, ale přesvědčíme se, zda něco nejede po druhé koleji.
Mimo železniční přejezd by se koleje neměly přecházet vůbec. Když už není zbytí, lze přejít jednokolejnou trať s nízkou traťovou rychlostí v širém poli, kde je vidět na obě strany dostatečně daleko. Ale na frekventované dvoukolejné nebo vícekolejné trati s traťovou rychlostí 140 km/h mimo železniční přejezd zásadně nepřecházíme. Pokud jdeme s někým dospělým, je možné, že umí posoudit situaci lépe, ale jestliže ten dospělý nemá rozum, radši se ho zeptejte, zda by se nedalo přejít po přejezdu.
Je snad téměř zbytečné dodávat, že chůze po trati je nejen zakázaná, ale zejména životu nebezpečná.
Krajně nevhodné, ale u některých nezvedených dětí bohužel oblíbené, je různé blbnutí při přecházení kolejí. Je naprosto zbytečné si při přecházení sednout na koleje a zkoušet, zda to přijíždějící vlak ubrzdí. Neubrzdí, už je to vyzkoušené. Občas dochází k tragédiím, když auto nerespektuje signalizaci na železničním přejezdu a vjede na koleje při červeném světle. Jednou jsem jel po vichřici ve vlaku, a před vlakem ležel přes koleje padlý strom. Strojvedoucí okamžitě začal brzdit, ale stejně jsme do toho stromu narazili. A to byl motorák, bylo to v místě s traťovou rychlostí tuším asi 40 nebo 50 km/h a ještě k tomu do kopce. Co by asi dokázal strojvedoucí rychlíku s rychlostí 120 km/h, kdyby před sebou uviděl na kolejích sedět dítě? Nic. Ještě si dovolím připomenout, že motorový vůz řady 810 váží 16 tun, rychlík ještě mnohonásobně více.
Je zřejmé, že o prázdninách, kdy třídní učitelka je daleko, je ideální doba na blbnutí. Ale i o prázdninách je vhodné se vyvarovat takového chování, které vás nebo někoho jiného může ohrozit na životě. To, co zde bylo uvedeno, nejsou nějaké zásady slušného chování o tom, že vidličku držíme v levé ruce a že při jídle nemlaskáme, nýbrž pravidla, jejichž dodržování je nezbytné pro přežití. Když se přejíte zmrzlinou nebo si roztrhnete nové oblečení, je to drobná nepříjemnost, ale když vás přejede vlak, to se napravit nedá.
