Je považován za zakladatele vědeckofantastické literatury (spolu s Angličanem H. G. Wellsem). Mnoho vynálezů, které si vymyslel ve svých knihách, bylo později skutečně sestrojeno.

Narodil se v Nantes a dětství prožil v domě u přístavu na řece Loiře, kde mu učarovaly lodě. Jeho otec byl pařížským právníkem, a tak chtěl, aby i syn vystudoval práva. Po nedokončených studiích se Jules živil jako obchodník s akciemi.

Ve 29 letech se oženil s Honorií Morelovou, se kterou měl syna Michela (ten po Vernově smrti dopsal některé jeho knihy).

Velmi rád cestoval: navštívil Anglii, Skotsko, Skandinávii, USA, Dánsko, Německo, Nizozemsko i Afriku. Poněkud kuriózní je, že se ho pokusil zastřelit jeho vlastní synovec Gaston (ale říká se, že v pominutí smyslů).

V dnešní době je samozřejmé umět alespoň dva světové jazyky. Verne ovládal pouze rodnou francouzštinou. S vyhledáváním informací, které potřeboval k práci, pomáhal knihovník z francouzské Bibliothèque Nationale (Národní knihovny) Gabriel Marcel.

Už v mládí se Verne pokoušel psát různé povídky, básně i divadelní hry. Skutečnou slávu mu přinesla až kniha Pět neděl v balóně (Cinq semaines en ballon), kterou vydal v roce 1863 nakladatel a jeho budoucí spolupracovník Pierre-Jules Hetzel. Díla si při své návštěvě Paříže všiml i Jan Neruda, který se zasloužil o jeho české vydání.

Mezi nejznámější z několika desítek jeho románů patří například Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Cesta kolem světa za osmdesát dní (tato kniha byla za jeho života nejúspěšnější), Ze Země na Měsíc, Cesta do středu země, Patnáctiletý kapitán, Dva roky prázdnin či Tajemný hrad v Karpatech. Předpověděl v nich několik vynálezů, které se později staly skutečností – například skafandr, cesty do vesmíru, tank, velkorážní dělo nebo vrtulník.

Jeho knihy jsou dodnes velmi čtené a oblíbené zejména mezi dětmi a mládeží. Pokud tedy zrovna nemáte co dělat, vypněte počítač a vydejte se na dalekou cestu do tajemného světa vědeckofantastické literatury.

„Lidé se mají zajímat o dílo, ne o autora.“

Tak to prý bylo spisovatelovo heslo a přání. Vyhýbal se publicitě, nezanechal po sobě deník ani vzpomínky. Před smrtí spálil velkou část své korespondence. Přesto máme představu třeba o tom, jak probíhal obyčejný den spisovatele v dobách, kdy k získávání informací nestačilo zabrouzdat po internetu:

Verne vstával ve své amienské vile denně v pět hodin a po lehké snídani se postavil k psacímu pultu, u něhož do devíti hodin psal. Po přesnídávce v devět hodin už nic nového nepsal, jen přepisoval a opravoval už napsané. V poledne vycházel na pravidelnou procházku, opíraje se o hůl, kterou mu s věnováním poslali angličtí školáci, jeho nadšení čtenáři.

Přesně v půl jedné seděl už v sále knihovny Průmyslové společnosti, kde už měl připraveny čerstvé vědecké, technické, zeměpisné a přírodovědné časopisy. Verne vše pročítal, dělal si výpisky a přesně v pět hodin odcházel. Dvakrát týdně navštěvoval zasedání Amienské akademie. Někdy navštěvoval s ženou divadlo. Jinak v osm hodin večer odcházel na lože.

Kvíz

Chcete vědět víc?

• Nesmrtelné vynálezy Julesa Verna,
• Verne viděl pod moře i na Měsíc,
• Wikipedie – Jules Verne, česky,
• Wikipedia – Jules Verne, anglicky.