Alík : Vizitka

Crusher

Moje přezdívka: Crusher
veterán
správce alíka

S Alíkem kamarádím už 11 roků a 306 dní. Jsem kluk. Mé skutečné jméno je Michal a je mi 26 let. Místo, kde bydlím, se jmenuje Teplice nad Metují. Mezi moje zájmy patří: Fotografování, Internet, Nové technologie, Počítače, Sport, Věda a technika. Naposledy jsem mého kamaráda Alíka navštívil dne 10.1.2017 v 10:20. Moji vizitku už navštívilo 21489 kamarádů.

Přihlaš se a přidej si mě mezi své kamarády.

Co chci říct světu:

Ahoj...
Pokud jsi zavítal na moji vizitku, drahý Alíkáři, pak nejspíše proto, že se ptáš, kdo jsem.

Odpovědět na takovou otázku ale může být mnohem obtížnější, než si myslíš. Zeptej se sám sebe - jak odpovíš, když se tě někdo zeptá, kdo jsi? Napíšeš třeba "jsem osmnáctiletý kluk, jsem docela vysoký a vážím 84 kg, mám hnědé krátké vlasy a bydlím v Teplicích nad Metují". Ale co jsou takové údaje platné v rozhovoru na Alíku? Záleží snad na tom, jestli si píšu s blonďatou nebo černovlasou dívkou? A jak moje slova ovlivní skutečnost, že hoch na druhé straně je maličký, nebo naopak dvoumetrová eifelovka? Proč by mě mělo zajímat, jaké barvy pleti je člověk na druhé straně, jak mi to může změnit slovník?
Podle mého v rozhovoru záleží jen na morálních kvalitách zúčastněných. A ty se popisují těžko. Kdo si troufne o sobě říct, že je chytrý? Snad jedině namyšlenec. Kdo má odvahu přiznat si, že je nečestný? Kdo by kdy mluvil o tom, že se bojí svěřovat, protože jako maličký to jednou udělal a jeho trapné zážitky skončily na školní nástěnce? Takže až se mě na tu otázku budete chtít zeptat, promluvte se mnou nejdříve a udělejte si obrázek sami ;-)

Mám rád:

Ti, které mám v úctě a oblibě to snad dobře vědí... a ostatním je to po přečtení předchozí věty snad jasné.

Nemám rád:

Snáším skoro všechno, ale jedno ne... hloupost se netrestá, za tu člověk nemůže, ale záměrná blbost je trestuhodná.

A prosím, až si se mnou budete chtít povídat, nedělejte to proto, že nemáte co dělat a chcete zabít čas. To se jděte raději proběhnout ven, navštívit prolézačky, hrát si s kamarádem od vedle; cokoli, co vás bude bavit a nebudete tím mrhat časem před obrazovkou. Za slovy by měla vždy stát myšlenka, jedině tak mohou něco přinést, jedině tak mají smysl.

A přiznám se, že se hrozně nerad opakuji. Má slova obvykle vážně nepatří větru... a je vážně únavné neustále je opakovat. Tak se polepšete, vy, kterým je musím psát neustále znovu a znovu.

Nahrané obrázky:

Only the dark shadow I bear in my mind now...

Jinde na Alíkovi