Pas v pořádku, vízum v pořádku, batoh v pořádku. Tak jsme nasedli na letadlo a opustili Evropskou unii. Letadlo pak začalo klesat a přistálo na letišti ve městě Tel Aviv.

Náš přítel Pavel už nás očekával, bohužel se trochu načekal, protože fronta na kontrolu pro povolení vstupu do země byla dlouhá, dlouhá... velmi dlouhá. Asi zrovna přistálo hodně letadel. Ale dočkali jsme se, uvítali se s Pavlem a jeho úžasnou ženou a jeli k nim domů na večeři. Noční vzduch byl plný vůně kvetoucích citronovníků. Teplá provoněná noc byla velice krásná.

Táta i Pavel jsou hudebníci a hrají na harmoniku, takže každé ráno a večer bylo plno lidové hudby české i izraelské. Po nezbytném koncertě se šlo na místní tržnici. Ta se otevírá jednou týdně a prodává se tam spousta věcí: koření, ovoce, oříšky, věci do kuchyně, hračky, oblečení, peněženky a ještě další věci. No zabralo to spoustu času prohrabat se tržnicí a najít nějaké ty poklady na zakoupení.

Obchod se vším možným

Další byla na programu vycházka parkem, po pobřeží Středozemního moře a návštěva Želvího mostu. U něj se dají v řece vidět sumci a ano, želvy! Krmení tam nedávno bylo zakázáno, takže želvy vypadaly smutně. Vylezly na břeh, koukaly na nás a nechápaly, proč je nekrmíme z ruky, jak na to byly zvyklé.

Koho by to napadlo, že navštívíme termální lázně? Mě ne. Bazény byly bohaté na minerály a rozdělené podle teploty vody. Voda v nejteplejším měla 40 stupňů a nedalo se v ní vydržet dlouho. Nikdo není tak moc zdravý, aby si nemohl užít teplou vodu a masážní trysky. Také nás ten den zastihlo něco, co by člověk nečekal: déšť! Fakt pršelo! No já zírala jako péro z gauče! A taky jsem promokla, ale naštěstí ne moc.

Dalším navštíveným místem bylo městečko Drúzů. Drúzové jsou dobří obchodníci. O cenách je potřeba smlouvat, ale připadalo mi, že je to tam zvyk, který spíše dělá přátele než naopak. Také nás pohostili silnou kávou, což je jejich zvykem. Dala se tam pořídit spousta zajímavých suvenýrů. V našich nákupních taškách končily hlavně magnetky. Nakupování bylo zakončeno obědem v místní restauraci. Po nasmlouvání dobré ceny nám Drúzové zaplnili stůl jídlem tak, že málem padalo na zem. Jídlo bylo nejen hojné, ale i zdravé... až na ty hranolky.

Co říct o městě Jaffa? Asi to, že s Hvězdnou bránou fakt nemá nic společného. Nebylo nám dopřáno mnoho času, pouze procházka po nádherném pobřeží lemovaném prastarými budovami. V jedné byla prodejna drahých kamenů. Uvnitř byla vzadu i výstava obrazů... a kamenů. Tam jsme se zdrželi, protože tam byl příjemný chládek a obrazy byly krásné. Kousek dál byly další suvenýry. Hurá na ně!

I love Netanya

A co město Netanya? Na mě působilo jako klenot Izraele. Z nějakého důvodu jsem se tam cítila příjemně, i když na slunku bylo dost teplo. Centrum města bylo plné obchodů, na ulicích se pořádala akce umělců, kteří tam prezentovali svá díla. Ze všech měst, co jsme viděli, se mi Netanya líbila nejvíce. Taky tam byla spousta suvenýrů. Magnetky samozřejmě nechyběly.

Dále tam byly obchody s židovskými náboženskými věcmi. Vlezli jsme do každého obchodu, do kterého nás táhla zvědavost. Nějak se taky před námi objevil obrovský trh s ovocem. Jé, tam to vonělo! Kolik tam bylo banánů, jahod, avokád, ... byla tam i zelenina, dokonce i česnek a cibule. Určitě taky chtějí být zdraví.

Krása Netanye

No a cesta vedla dál... a dolů. Vedla dolů, ne do dolů, ale k moři. Mrtvé moře je totiž položené velice nízko, dokonce více než tři sta metrů pod hladinou moře. I když hladinou moře se v tomhle případě myslí výškový bod odvozený od hladiny moří a oceánů, ne o putování vodou. Koupat se v mrtvém moři je docela zážitek. Protože je tak nízko, je tam vyšší tlak vzduchu a vzduch je samozřejmě prosycen solí.

A co teprve voda! Je velice slaná. Je dokonce tak slaná, že už dávno v ní nejsou žádné ryby a dno je pokryté solí, která se nerozpouští. Díky tomu ale má vyšší hustotu a člověka opravdu nadnáší, že může velmi snadno ležet na vodě a třeba si číst noviny. Potápění, na to zapomeňte, v téhle vodě se moc hluboko potopit nedá, velmi rychle vás zase vynese na hladinu. A pozor, ať se vám nedostane do očí. Já už vím, jak to pálí.

Poslední výlet byl tak trochu symbolicky cestou na místo, kde se má podle legend udát poslední bitva mezi syny světla a syny temnoty, místo, podle kterého je tato událost pojmenovaná. Jmenuje Har Meggido. Meggido je kopec, který byl navršen ne zrovna obvyklým způsobem. Místo samotné bylo kdysi důležitým bodem na velmi významné obchodní trase, a tak se o něj neustále válčilo. Takže se postavilo osídlení, zbořilo se, na troskách se postavilo další, zbořilo se, postavilo, a pořád dokola, až tam byl kopec, na kterém nakonec nebylo sídlo žádné.

Návštěva to byla opravdu hezká, mezi troskami rostly palmy. U vstupu do muzea byly ukázky nalezených předmětů, ty mne velmi zaujaly. Jsem vděčná, že jsme tam byli o všedním dnu, takže tam nebyl žádný jiný návštěvník. Dalo se díky tomu fotit a zpívat, aniž by to někoho obtěžovalo.

Har Meggido

Huh, něco jsem vynechala, že? Když jste v domě se dvěma hudebníky, tak si nejde odpustit nějaký ten koncert! Navštívili jsme dva, jeden vzpomínkový v knihovně a druhý v komunitním centru, kde byla akce pro děti ze školy, přišli staří lidé a děti je obsloužily velmi dobrou snídaní (zbytek snědly samy). Pak si všichni zatancovali při hudbě hrané na harmoniku. Bylo tam velice veselo. Opravdu je škoda, že více lidí nehraje na hudební nástroje.

Veselá Slavnost v Izraeli

No a nakonec jsem se vrátila zase domů, s kufrem plným suvenýrů. Sama sobě jsem koupila modrou šálu a pár magnetek... a mám spoustu hezkých vzpomínek a fotek.

Zajímavosti z Izraele

V Izraeli jsem se dozvěděla věci, které byly velice zajímavé a nečekané... Tady je pár z nich.

• Izrael taky čelí změnám klimatu. Když jsme tam byli, tak už nemělo pršet a mělo tam být příjemně okolo 20 stupňů. Pršelo a jeden den byl pařák až ke čtyřicítce.
• V Izraeli žijí divocí papoušci. Jsou tam řazeni jako nepůvodní invazivní druhy, jde o dva druhy jménem mníšek šedý a alexandr malý. Dohady jsou, že se do přírody dostali tím, že uletěli nějakému chovateli.
• Vzhledem k velice husté dopravě si trochu upravili semafory, mají červenou, žlutou a zelenou fungující stejně jako u nás, ale když je zelená, tak předtím, než naskočí žlutá, zelená párkrát zabliká, aby na to semafor upozornil trošičku dříve.
• Všechny důležité nápisy tam jsou v hebrejštině, arabštině a angličtině.